Září je za námi. Jak poznat, že si dítě na mateřskou školu skutečně zvyklo? Sledujte nejen ranní loučení, ale také jeho pocit bezpečí, hru, vztahy a chování doma.
Září je za námi. Děti už vědí, kde mají svoji značku, kam patří bačkory, kdy se chodí na svačinu nebo co následuje po pobytu venku. Některé ráno vběhnou do třídy bez ohlédnutí, jiné se ještě pevně drží rodiče. A další sice při příchodu nepláčou, ale během dne jsou tišší, drží se stranou nebo vyhledávají blízkost učitele.
Čerpáno z CHECKLISTU pro MŠ: Adaptace v mateřské škole
Znamená měsíc docházky, že by už dítě mělo být adaptované?
Nemusí.
Každé dítě potřebuje na přijetí velké životní změny jiný čas. A úspěšnou adaptaci navíc nepoznáme pouze podle toho, že dítě ráno přestalo plakat.
Adaptace není jen ranní loučení
Právě po několika týdnech může být dobré podívat se na dítě trochu pozorněji.
Nástup do mateřské školy pro něj totiž neznamenal pouze odloučení od rodičů. Muselo si zvyknout na nové prostředí a režim, jiné dospělé, velkou skupinu dětí, nová pravidla i menší množství individuální pozornosti. Zároveň se od něj očekává větší samostatnost a schopnost dát najevo své potřeby.
Proto může dítě zvládat ranní příchod dobře, a přesto pro něj může být pobyt v mateřské škole stále náročný.
Místo otázky „Už nepláče?“ si proto můžeme položit několik jiných.
1. Cítí se dítě ve třídě bezpečně?
Jedním z důležitých signálů je vztah dítěte k učiteli.
Když je dítě nejisté, něco se mu nepodaří, někdo mu vezme hračku nebo se mu zasteskne, ví, za kým může přijít? Dokáže si říct o pomoc? Přijme od učitele útěchu?
Pro zvládnutí odloučení od rodičů je důležité, aby si dítě postupně vytvořilo vztah s učitelem a mohlo z něj čerpat pocit emočního bezpečí.
Právě to může být mnohem důležitějším ukazatelem adaptace než samotné ranní loučení.
2. Začíná se orientovat v běžném dni?
Po měsíci už většina dětí získává zkušenost s tím, jak to ve školce chodí.
Ví, kam si uložit věci. Tuší, co následuje po svačině. Zná některá pravidla. Začíná rozumět tomu, kdy se jde ven, kdy je oběd a kdy přicházejí rodiče.
Pro malé dítě je tato předvídatelnost důležitá. Při nástupu do MŠ se totiž musí vyrovnat s novým prostředím, pravidly i denním režimem.
Čím více věcí se stává známými, tím méně energie musí dítě věnovat neustálému zvládání nového.
3. Dokáže si hrát a zapojovat se?
Dalším vodítkem je hra.
Zkuste dítě během dne chvíli pozorovat. Dokáže se ponořit do hry? Vybere si činnost samo? Zajímá se o to, co dělají ostatní? Navazuje první kontakty? Dokáže se alespoň na chvíli uvolnit natolik, že nepotřebuje neustále kontrolovat přítomnost učitele?
Mateřská škola přináší dítěti zásadní změnu také v sociálních vztazích. Najednou tráví velkou část dne ve skupině dalších dětí a učí se navazovat vztahy, domlouvat se, sdílet hračky i řešit první konflikty. To jsou dovednosti, které si teprve postupně osvojuje.
Nemusíme proto očekávat, že bude mít po měsíci nejlepšího kamaráda. Důležité je sledovat, zda se postupně otevírá prostředí a lidem kolem sebe.
4. Neříká tělo něco, co dítě ještě neumí říct slovy?
Ne všechny obtíže spojené s adaptací se projeví pláčem ve třídě.
Pozornost si zaslouží i dlouhodobější změny v chování a prožívání dítěte. V publikaci autorky upozorňují, že při obtížné adaptaci se mohou objevit například problémy se spánkem, noční děsy, bolesti bříška či hlavy, nevolnosti nebo jiné psychosomatické obtíže.
Jeden špatný večer samozřejmě neznamená problém s adaptací. Pokud se ale určité projevy opakují nebo zesilují, je dobré, aby si o nich učitelé a rodiče promluvili a hledali souvislosti společně.
5. Co nám říkají rodiče?
Po měsíci docházky už mají rodiče řadu zkušeností, které učitel ve třídě nevidí.
Jak dítě o školce mluví doma? Těší se na něco konkrétního? Je po příchodu domů velmi unavené? Změnilo se jeho chování? Jak spí? Co říká večer o dalším dni ve školce?
Nástup do MŠ totiž neovlivňuje pouze dobu, kterou dítě stráví ve třídě. Promítá se do jeho vztahů, prožívání i fungování doma.
Právě spojení pohledu rodiče a učitele proto může ukázat mnohem víc než samotné pozorování dítěte ve školce.
Po měsíci je vhodný čas se zastavit
Říjen může být pro učitele vhodnou chvílí k malé průběžné reflexi.
U každého nově příchozího dítěte si můžeme zkusit odpovědět:
Vyhledá mě, když potřebuje pomoc?
Dokáže se během dne uvolnit?
Orientuje se v režimu třídy?
Zapojuje se do hry?
Navazuje kontakt s dětmi?
Dokáže vyjádřit své potřeby?
Jak o jeho pobytu v MŠ mluví rodiče?
Nejde o test ani o seznam, který musí dítě po měsíci „splnit“. Jde o způsob, jak si všimnout, kde už získalo jistotu a kde ještě potřebuje naši podporu.
První zkušenosti s mateřskou školou jsou totiž důležité. Pokud dítě velkou životní změnu zvládne pozitivně, může tato zkušenost podporovat jeho důvěru ve vlastní schopnost zvládat i další nové situace.
Adaptace tedy nekončí určitým datem v kalendáři. Končí tehdy, když dítě mateřskou školu postupně přijme jako známé prostředí, ve kterém se může cítit bezpečně, navazovat vztahy, hrát si a rozvíjet se.
Z praxe LUMIRA
Čerpáno z CHECKLISTU pro MŠ: Adaptace v mateřské škole
Článek vychází z publikace Mgr. Hany Sokolové a Mgr. Aleny Pokorné, která se věnuje adaptaci dítěte na mateřskou školu z pohledu jeho potřeb, emočního bezpečí a vztahů s učiteli a rodiči.
Publikace nabízí také praktické nástroje pro sledování adaptačního procesu – například pozorování dítěte v průběhu adaptace, Leuvenskou škálu pro hodnocení pocitu pohody a zapojení dítěte nebo evaluační dotazník pro rodiče.
Zdroj
Sokolová, H., & Pokorná, A. (2024). Adaptace dítěte v mateřské škole aneb Budování emočního bezpečí dítěte. Raabe, Praha.
Zpracovala: Stáňa Andršová, Vaše LUMIRA :)