Nadaný žák nemusí mít samé jedničky ani být bezproblémový. Jaké projevy mohou na nadání upozornit a proč některé nadané děti snadno přehlédneme?
Když se řekne nadaný žák, možná si představíme dítě, které má samé jedničky, všechno ví, rychle pracuje a ve škole se mu daří.
Jenže tak jednoduché to není.
Nadané děti netvoří jednu skupinu a jejich nadání se může projevovat velmi rozdílně. Některé dítě skutečně dosahuje výborných výsledků. Jiné své schopnosti skrývá, další může působit problémově nebo být ve škole dokonce neúspěšné. Nadání se navíc může kombinovat se specifickými vzdělávacími potřebami.
A právě proto můžeme některé nadané děti ve třídě snadno přehlédnout. Čerpáno z publikace Nadaný žák - krok za krokem.
Kdo je vlastně nadaný žák?
Nadání si často spojujeme především s vysokou inteligencí. IQ může být při jeho identifikaci důležitým ukazatelem, není ale jediným vodítkem, kterého bychom si měli všímat.
Pro učitele je důležité především dítě dlouhodobě pozorovat – při běžné výuce, samostatné práci, řešení problémů, komunikaci se spolužáky i při činnostech, které si samo vybírá.
Některé projevy totiž mohou být velmi nápadné. Jiné snadno zaměníme za nepozornost, vyrušování nebo nezájem.
Čeho si můžeme ve třídě všimnout?
Nadané dítě může mít například velmi bohatou slovní zásobu, výbornou paměť nebo překvapivě rozsáhlé znalosti. Často bývá zvídavé, dobře se vyjadřuje, rychle nachází souvislosti a dokáže logicky usuzovat.
Může se dlouho soustředit na oblast, která ho skutečně zajímá, a klást otázky, které bychom vzhledem k jeho věku nečekali. Některé nadané děti mají také výrazný smysl pro humor, spravedlnost a fair play. Objevovat se může vysoká sebekritičnost nebo perfekcionismus.
To ale neznamená, že všechny tyto znaky najdeme u každého nadaného dítěte.
A už vůbec ne, že je najdeme v podobě, kterou očekáváme.
„Paní učitelko, ale proč?“
Možná takového žáka ve třídě znáte.
Nestačí mu vědět, že něco platí. Chce vědět proč. Ptá se dál, hledá jiné řešení, všímá si nesrovnalostí nebo přichází s postupem, který jste vůbec nečekali.
To může být pro učitele radost.
Ale také nemusí.
Dítě může zpochybňovat zavedené postupy, přicházet s originálními nápady nebo reagovat nekonvenčně. V modelu profilů nadaných dětí Bettse a Neihartové je například popsán také tvořivý (provokující) nadaný žák, který přichází s originálními nápady, zpochybňuje autority a může působit problémově.
To je pro školní praxi důležitá připomínka:
Některé projevy nadání nemusíme na první pohled vnímat jako přednost.
Nadané dítě může své schopnosti také skrývat
Ještě obtížněji rozpoznatelné může být dítě, které nechce být jiné.
Může zjistit, že mu jeho schopnosti komplikují vztahy s vrstevníky, a začne je záměrně potlačovat, aby mezi ostatní zapadlo. Publikace v návaznosti na typologii Bettse a Neihartové popisuje také profil skrytého nadaného dítěte.
Takový žák nám nemusí dát svůj potenciál najevo výbornými známkami ani mimořádnou aktivitou.
A existuje ještě další skupina, kterou můžeme snadno přehlédnout.
Co když má nadaný žák zároveň obtíže?
Nadání nevylučuje dyslexii, ADHD, poruchu autistického spektra ani jiné speciální vzdělávací potřeby.
Hovoříme pak o dvojí výjimečnosti.
Ve škole se přitom může stát, že věnujeme velkou pozornost tomu, co dítěti nejde, zatímco jeho mimořádné schopnosti zůstávají v pozadí.
Žák například skvěle logicky uvažuje, ale má problémy s písemným projevem. Má mimořádné znalosti v určité oblasti, ale obtížně organizuje svou práci. Přichází s originálními řešeními, ale nezvládá některé běžné školní požadavky.
Proto je užitečné nesledovat pouze:
„Co dítě nezvládá?“
ale také:
„V čem je opravdu silné?“
První krok? Začněte děti pozorovat jinýma očima
Učitel samozřejmě nemusí při prvním podezření rozhodnout: „Toto dítě je nadané.“
To ani není jeho úkolem.
Může ale začít cíleně pozorovat.
Zkuste si během následujících dnů ve své třídě všímat:
Kdo přichází s neobvyklým řešením?
Kdo klade překvapivé otázky?
Kdo vidí souvislosti dříve než ostatní?
Kdo má hluboké znalosti v určité oblasti?
Kdo se dokáže mimořádně dlouho věnovat tomu, co ho zajímá?
Kdo dokončí běžný úkol rychle a začne se nudit?
A kdo možná umí mnohem víc, než ukazují jeho známky?
Právě cílené pozorování, zaznamenávání postřehů a jejich konzultace s kolegy patří mezi první praktické kroky při poznávání potenciálně nadaných žáků.
Nadaný žák nemá jen jednu podobu
Možná je tedy dobré začít tím, že opustíme představu jednoho „typického“ nadaného žáka.
Nemusí sedět v první lavici.
Nemusí mít samé jedničky.
Nemusí být bezproblémový.
A nemusí nám své nadání ukázat na první pohled.
Prvním krokem k podpoře nadaných žáků proto není hledání správného pracovního listu nebo speciálního úkolu. Je jím schopnost všimnout si, že před námi může stát dítě s potenciálem, který zatím nemělo příležitost naplno ukázat.
A právě odtud můžeme v příštím díle pokračovat otázkou: Máme podezření na nadání. Co dál?
Z praxe LUMIRA
Článek vychází z publikace NADANÝ ŽÁK – krok za krokem: Praktický průvodce pro koordinátory nadání, učitele a vedení škol autorek Mgr. Jany Rohové, Šárky Kozákové Pechandové, DiS. et DiS. a Mgr. Stanislavy Andršové.
Publikace provází školu postupně od poznávání a identifikace nadaných žáků přes nastavení systému podpory až ke konkrétní práci v běžné třídě, diferenciaci, IVP, hodnocení nebo akceleraci.
Zdroj
Rohová, J., Kozáková Pechandová, Š., & Andršová, S. (2026). NADANÝ ŽÁK – krok za krokem: Praktický průvodce pro koordinátory nadání, učitele a vedení škol. LUMIRA Education s. r. o., Praha